Aplikace z Harvardu nahrazuje nevidomým vodicího psa. Stačí telefon a člověk dorazí o 13 % rychleji a s méně nárazy
Harvardská aplikace Mobilio provedla nevidomé venkovní trasou o 13 % rychleji než Google Maps a v interiéru snížila nárazy do překážek o 41 %.
Obsah článku
Výzkumníci Raymond Liu a Patrick Slade z Harvard John A. Paulson School of Engineering and Applied Sciences představili v srpnu 2026 navigační aplikaci Mobilio. Ta v běžném smartphonu spojuje tři funkce, které dosud zajišťovaly různé nástroje: hlasovou navigaci krok za krokem, průběžné vedení po schůdném povrchu a vyhýbání překážkám v reálném čase. Ve studii publikované v Nature Biomedical Engineering zvládlo 14 nevidomých a slabozrakých účastníků venkovní trasu dlouhou 150 metrů s Mobiliem o 13 ± 3 % rychleji než s Google Maps. V samostatném vnitřním překážkovém kurzu pak s aplikací zaznamenali o 41 ± 5 % méně kontaktů těla a bílé hole s okolím než při chůzi pouze s holí. Označení „stačí telefon“ přitom znamená, že veškeré výpočty probíhají přímo v zařízení a není potřeba externí navigační hardware. Účastníci však stále používali bílou hůl, sluchátka s otevřeným ušním kanálem a telefon upevněný na hrudi.
Proč Google Maps nevidomým nestačí
Běžná mapová navigace vydává pokyn k odbočení přibližně dvanáct metrů předem. Pro vidícího člověka to obvykle stačí, pro nevidomého však takové vedení nemusí být dostatečné. Průměrná chyba GPS přesahuje pět metrů, kompas mohou ovlivňovat magnetické interference a mezi jednotlivými pokyny chybí průběžná zpětná vazba. Uživatel tak neví, zda stále jde po chodníku, nebo už z něj nechtěně vybočil na silnici.
Právě tento problém má Mobilio řešit. Aplikace využívá kameru telefonu, GPS, inerciální senzory a případně také LiDAR k vytváření trojrozměrné mapy okolí v reálném čase. Na jejím základě generuje prostorové zvukové signály – krátká pípnutí zleva nebo zprava, která uživateli pomáhají průběžně upravovat směr chůze. Nejde tedy jen o klasické pokyny typu „za padesát metrů odbočte vpravo“, ale o nepřetržitý přísun informací o tom, kudy vede bezpečná trasa, kde se nacházejí překážky a kterým směrem se vydat.
Co přesně měřili a jak
Studie probíhala v Carroll Center for the Blind v massachusettském Newtonu. Čtrnáct účastníků absolvovalo dva odlišné testy.
- Venkovní trasa (150 m): Každý účastník prošel trasu šestkrát v náhodně stanoveném pořadí. V jednotlivých pokusech používal lidského průvodce, Mobilio nebo Google Maps. Za každou slovní korekci, kterou musel výzkumník účastníkovi poskytnout, se k výslednému času přičítalo 30 sekund. Cílem bylo zabránit tomu, aby systém, který vyžadoval častější zásahy, získal neoprávněnou výhodu. Mobilio bylo o 13 ± 3 % rychlejší než Google Maps a vyžadovalo o 72 ± 14 % méně korekcí.
- Vnitřní překážkový kurz: Testovací prostor tvořila kartonová chodba široká 1,8 metru a dlouhá 4,2 metru, ve které byly umístěny dvě překážky široké 0,85 metru. Každý účastník absolvoval deset průchodů v každé testované podmínce. Při použití Mobilia v kombinaci s bílou holí zaznamenali účastníci o 41 ± 5 % méně kontaktů s okolím než při používání samotné hole.
Je důležité rozlišovat, že obě hlavní metriky pocházejí ze dvou samostatných testů. Rychlejší průchod se týká venkovní trasy ve srovnání s Google Maps, zatímco nižší počet nárazů byl naměřen ve vnitřním překážkovém kurzu při srovnání s používáním samotné bílé hole. Studie tedy netvrdí, že obou výsledků lze dosáhnout současně v jednom prostředí.
Telefon ano, ale ne úplně sám
Mobilio ve studii běželo na iPhonu 12 Pro. Harvard SEAS aplikaci výslovně označuje za samostatné řešení, které nevyžaduje externí navigační hardware ani cloudové zpracování. Praktické použití však zahrnovalo také bílou hůl, sluchátka s otevřeným ušním kanálem a popruh pro upevnění telefonu na hrudi. Tvrzení, že „stačí telefon“, tedy znamená, že není potřeba pořizovat další specializované elektronické zařízení za tisíce korun, nikoli že se uživatel obejde bez veškerého příslušenství.
Zajímavé je, že LiDAR není nezbytnou součástí systému. Mobilio dokáže odhadovat vzdálenost překážek také pouze pomocí kamery a modelu pro odhad hloubky z jediného obrazu. V takovém případě dosahovala průměrná chyba 14,6 %, zatímco při použití LiDARu činila 5,7 %. Autoři považují za použitelné obě metody. Architektura aplikace navíc podporuje rozhraní ARKit i ARCore. Podle veřejného repozitáře na GitHubu to naznačuje, že vývojáři počítají také s podporou telefonů s Androidem, konkrétní otestované modely však zdroj neuvádí.
Aplikace se navíc dokáže přizpůsobovat konkrétnímu uživateli. Během přibližně 22 minut chůze automaticky upravuje tři parametry zvukové odezvy podle toho, jak člověk na jednotlivé signály reaguje. Po této personalizaci se chyba při určování směru chůze snížila o 19 ± 3 %. Optimální nastavení se přitom mezi účastníky výrazně lišilo. Zatímco jeden potřeboval výraznější signál zleva, jinému vyhovovaly jemnější korekce. Třináct ze čtrnácti účastníků v dotazníku uvedlo, že by chtěli Mobilio používat i nadále.
Co Mobilio neumí a kdy bude ke stažení
Autoři sami upozorňují na několik omezení. Aplikace má horší výsledky na zasněženém povrchu, u vybledlých přechodů pro chodce nebo v místech, kde chodník vizuálně splývá se silnicí. S pohyblivými překážkami, například s chodci, kteří procházejí kolem, si systém poradí pomocí mechanismu exponenciálního zapomínání jednotlivých buněk v trojrozměrné mapě. Pohyb v rušném městském provozu však studie netestovala. Aplikace tak zatím nemůže nabídnout stejnou míru přizpůsobivosti jako vodicí pes, který dokáže reagovat i na situace, jež nelze spolehlivě rozpoznat pouze z obrazu.
Komerční vydání zatím nebylo oznámeno. Liu mluví o dalších studiích v domácím prostředí a v běžném komunitním provozu. Harvard zmiňuje možnost, že by aplikace „jednou mohla být ke stažení z App Storu“, žádný konkrétní termín ale neuvádí. Zatím není potvrzena ani lokalizace do češtiny. Protože hlavní součástí rozhraní jsou prostorové zvukové signály, nikoli mluvené pokyny, jazyková bariéra nemusí být zásadní. Pro české uživatele však zatím platí, že jde o výzkumný prototyp s veřejně dostupným zdrojovým kódem, nikoli o hotový produkt.
Mobilio nedokáže ze dne na den nahradit vodicího psa ve všech situacích. Autoři to ostatně ani netvrdí a studie neobsahuje přímé srovnání s navigací pomocí psa. Výzkum ale ukazuje něco podstatného: běžný smartphone už dokáže převzít část navigačních úkolů, které dosud vyžadovaly pomoc člověka nebo specializované zařízení za desítky tisíc korun.