Šéf AI v Microsoftu sliboval revoluci za 18 měsíců. Teď říká, že umělá inteligence nahradí jen 5 % pracovních míst za 10 let

Mustafa Suleyman předpovídal plnou automatizaci většiny kancelářských úkolů. Teď sdílel odhad, podle kterého AI nahradí pouhých 5 % práce za celou dekádu.

Zdroj fotografie: World Economic Forum / Creative Commons / CC BY-SA

Mezi těmito dvěma výroky leží víc než jen rozdíl v číslech. Je v nich patrné tiché přiznání, že něco zvládnout v laboratoři a nasadit to v tisícovkách firem jsou dvě úplně odlišné věci. Mustafa Suleyman, šéf divize Microsoft AI, v únorovém rozhovoru pro Financial Times prohlásil, že umělá inteligence dosáhne „lidské úrovně výkonu ve většině, ne-li ve všech profesních úkolech“ a že úkoly právníků, účetních, projektových manažerů a marketérů budou plně automatizované během 12 až 18 měsíců. Termín jeho vlastního odhadu tedy vyprší někdy mezi únorem a srpnem 2027. Zatím ještě neuplynul. Přesto Suleyman 6. října 2026 na síti X sdílel výrazně střízlivější odhad ekonoma a nositele Nobelovy ceny Darona Acemoglua: během deseti let nahradí AI zhruba 5 % činností, které lidé vykonávají v americké ekonomice. Nejde o interní prognózu Microsoftu, ale o akademický makroekonomický odhad, který si šéf jedné z největších AI firem na světě sám vybral jako rámec své veřejné komunikace.

Od úkolů k pracovním místům: tři roviny, které se míchají

Klíčem k pochopení celého posunu je jedno rozlišení, které titulky běžně přehlížejí: rozdíl mezi jednotlivým pracovním úkolem a celým pracovním místem. Suleyman to sám připustil v červnovém rozhovoru pro podcast Decoder na The Verge, když svůj únorový výrok upřesnil slovy „to neznamená pracovní místa“. Trval na tom, že automatizace dílčích úkolů – například přípravy smlouvy, shrnutí důkazů nebo finanční analýzy – nemusí vést k zániku celé pracovní pozice.

Acemoglu jde ještě dál. Ve své eseji pro The Humanist Review vysvětluje, proč samotné technické schopnosti modelu nestačí. Uvádí tři hlavní překážky: výsledky AI v reálném provozu bývají slabší než v laboratorních podmínkách, firmy musí změnit organizaci práce a zaměstnanci se musí naučit s modely efektivně pracovat. Podle něj by AI mohla technicky zasáhnout přibližně 20 % práce v americké ekonomice, ale během deseti let se v praxi využije jen asi čtvrtina tohoto potenciálu. Odtud pochází odhad 5 %.

Kdo mluví nejhlasitěji, a co říkají data

Suleyman není jediný, kdo mění tón. Šéf Anthropicu Dario Amodei v květnu 2025 v rozhovoru pro Axios varoval, že AI může zrušit polovinu vstupních pozic pro takzvané bílé límečky a během jednoho až pěti let zvýšit nezaměstnanost na 10 až 20 %. OpenAI ve svém výzkumu odhaduje, že přibližně 80 % americké pracovní síly má alespoň 10 % pracovních úkolů, které by mohly být ovlivněny velkými jazykovými modely. I OpenAI ale ve své novější typologii rozlišuje různé dopady: zhruba 18 % povolání podle ní čelí vyššímu riziku automatizace, u 24 % lze očekávat spíše reorganizaci práce a u 46 % méně bezprostřední změny. Google v reportu DORA zaměřeném na vývoj softwaru popisuje AI jako „zesilovač“: může zrychlit práci dobře fungujících týmů, ale také prohloubit chaos v těch, které už mají problémy.

Rozptyl odhadů je obrovský. Amodei varuje před zánikem poloviny juniorských pozic během několika let, zatímco Acemoglu počítá s nahrazením 5 % práce v horizontu deseti let. Oba pohledy se ale shodují alespoň v jednom: nejde o tvrzení, že celé profese zmizí ze dne na den.

Co to znamená pro Česko

Acemogluův odhad 5 % se vztahuje na americkou ekonomiku. Pro Česko existují jiné údaje, které ale měří něco odlišného. Podle České národní banky je vůči AI exponováno 23,2 % pracovních úkolů v české ekonomice. OECD uvádí, že v profesích vystavených vlivu generativní AI pracuje v Česku přibližně 25,2 % zaměstnanců. Jejich podíl je přitom výrazně vyšší v Praze a dalších velkých městech než v regionech zaměřených na výrobu.

Exponovanost ale neznamená, že pracovní místo zanikne. Nejvíce zasažené mohou být textově, administrativně, analyticky a komunikačně náročné pozice, například účetních, právníků, analytiků a manažerů. Výrazně exponované jsou také finance, pojišťovnictví a sektor informačních a komunikačních technologií. Přesné české procento pro jednotlivé profese ale veřejně dostupné není. Tvrdit například, že „30 % účetních přijde o práci“, by proto bylo nepodložené. Lze říct jen to, že tyto profese patří mezi skupiny, jejichž práci může AI výrazně proměnit. Pravděpodobným scénářem je přesun od rutinních činností ke kontrole výsledků, odbornému úsudku a řízení práce s AI.

Proč se slib mění v opatrnost

Suleymanovo přímé přiznání, že se mýlil, není veřejně doloženo. V červnu svůj únorový výrok upřesnil a v říjnu sdílel výrazně opatrnější odhad jiného autora. V úvodníku svého nového magazínu The Humanist Review přitom napsal, že „konverzace o AI nefunguje“ a že chce na jednom místě nabídnout prostor různým pohledům, včetně kritických. Sdílení Acemogluova textu, který v téže eseji kritizuje také produkt Microsoftu Nuance Dragon, lze proto chápat jako snahu otevřít debatu různým názorům, nikoli automaticky jako souhlas se všemi jeho závěry.

Podle nás jde o širší vzorec. Výrazná tvrzení o schopnostech AI často zdůrazňují, co modely dokážou v konkrétních úlohách. Jakmile ale přijde řeč na jejich skutečné nasazení, začnou hrát roli další faktory: organizační změny, odpovědnost za chyby, náklady na integraci i ochota zaměstnanců nové nástroje používat. Suleyman v únoru zdůrazňoval ambiciózní vizi. V říjnu dal ve své veřejné komunikaci prostor podstatně střízlivějšímu pohledu.

Měnit kvůli tomu obor je předčasné. Osvojit si práci s AI, posílit vlastní úsudek a prohlubovat odborné znalosti ve svém oboru ale předčasné není.