„Léta jsem se domácímu serveru vyhýbal jako čert kříži. Pak jsem si pořídil NAS a zjistil, že jsem byl hlupák,“ lituje redaktor

Použitý firemní počítač za necelé 2 000 Kč, bezplatný systém a práce. Výsledek? Síťové úložiště, které poráží hotové NASy pětinásobně dražší.

Zdroj fotografie: Uživatel Raimond Spekking / Creative Commons / CC BY-SA

Několik let jsem žil v přesvědčení, že domácí NAS, síťové úložiště přístupné z každého zařízení v domácnosti, je projekt pro lidi, kteří si pro zábavu čtou linuxová fóra a neřeší účet za elektřinu. Představoval jsem si drahou krabici od Synology, šum ventilátoru v obýváku a víkend strávený nad terminálem. Takže jsem soubory přehazoval na flash disky, filmy pouštěl z externího disku připojeného k notebooku a fotky hledal ve třech různých složkách na dvou počítačích. Pak jsem narazil na použitý HP T630, miniaturní firemní počítač velký jako tlustší kniha, nainstaloval jsem na něj OpenMediaVault a za jeden večer měl funkční NAS. Celková investice? Zhruba dva tisíce korun. A v tu chvíli jsem pochopil, že moje „hloupost“ nebyla v tom, že jsem NAS roky neměl, ale v tom, že jsem automaticky věřil, že první smysluplná varianta musí být drahá, hlučná a administrátorsky nepřístupná.

Co je vlastně NAS a proč jsem se ho bál

NAS je zkratka pro network-attached storage, v praxi jde o malý počítač s diskem, který je trvale připojený k domácí síti a zpřístupňuje soubory všem zařízením: počítači, televizi, tabletu i telefonu. Hotová řešení od Synology nebo QNAP tohle nabízí „z krabice“, jenže i ten nejlevnější model bez disků, Synology DS223j na Alze za 5 499 Kč nebo QNAP TS-133 za 5 359 Kč, přijde bez jediného disku. Datový disk za další dva až tři tisíce a najednou jste na osmitisícové útratě.

Právě tahle cenová bariéra mě roky držela v režimu „možná někdy“. K tomu strach z konfigurace, z Linuxu, z nekonečných příkazů v terminálu. A představa, že krabička poběží 24 hodin denně a bude „vysávat“ elektřinu. Zpětně viděno: každý z těchto argumentů byl buď přehnaný, nebo rovnou mylný.

HP T630: dva tisíce korun a dostupný hardware

Zlom přišel díky polskému YouTubovému kanálu tata.geek a databázi Parky Towers, která katalogizuje použité firemní tenké klienty. Původně jsem koketoval se starším HP T610, který mě zaujal možnostmi rozšíření úložiště. Jenže T630 vyhrál na celé čáře:

• Procesor: čtyřjádrový AMD GX-420GI na 2,0 GHz oproti dvoujádrovému AMD G-T56N (1,65 GHz) v T610
• Spotřeba v nečinnosti: přibližně 6 W versus 14 W u T610
• Platforma: rok 2016 místo 2012
• Úložiště: dva interní sloty M.2, přičemž oba podporují SATA úložiště

Na českém bazaru se T630 v létě 2026 pohyboval zhruba kolem 1 000 až 1 700 Kč podle výbavy; na Aukru se objevil kus s 8 GB RAM a 128GB SSD za tisícovku, na Bazoši v Brně varianta s Windows 10 za 1 699 Kč. Přidal jsem 512GB M.2 SATA SSD jako datový disk a celková investice nepřekročila dva tisíce korun.

Jedna důležitá věc: T630 má sice interní USB 3.0 port, ale BIOS ho nepodporuje jako bootovací zařízení. Systém tedy musí běžet z jednoho z M.2 slotů. A druhá: bez kompatibilního napájecího adaptéru se stroj nemusí vůbec nastartovat.

Instalace OpenMediaVault: kde končí strach a začíná realita

OpenMediaVault je kompletní řešení NAS postavené na Debianu. Má webové rozhraní, podporuje sdílení přes SMB/CIFS, NFS i FTP a instaluje se z bootovacího USB. Nikdy předtím jsem nepracoval s Linuxem ani Raspberry Pi, ale umím složit počítač z dílů a řídit se návodem. To stačilo.

Postup v kostce: nahrát ISO na USB flash disk, v BIOSu nastavit správný režim bootování, nainstalovat OMV na systémový disk M.2, po restartu zadat IP adresu do prohlížeče a přihlásit se do webové administrace. Tam vytvořit souborový systém na datovém disku, založit sdílenou složku, přidat uživatele a zapnout sdílení SMB. Ve Windows pak stačí zadat síťovou cestu do Průzkumníka a namapovat ji jako síťový disk. Na Androidu jsem použil Solid Explorer přes LAN/SMB, filmy pouštím v MX Playeru, který umí síťové připojení přímo.

Nejtěžší část celého projektu nebyla instalace, ale výběr hardwaru a ověřování, co s čím funguje. Samotné OMV mě překvapilo svou přímočarostí.

Co to žere a co to neumí

Při 6 W v nečinnosti spotřebuje T630 za rok nepřetržitého provozu asi 52,6 kWh. Při orientační ceně elektřiny v Česku pro rok 2026, zhruba 4,50 až 7,50 Kč/kWh, vychází roční provoz přibližně na 240 až 395 Kč, tedy v průměru kolem 300 Kč ročně. Pro srovnání: jednodiskový Synology DS124 udává spotřebu 10,69 W při přístupu k datům.

Fér je říct i to, co DIY řešení nedává:

• Žádná redundance. Jeden disk znamená nulovou toleranci k poruše. Na tomhle NAS nechci držet fotky a dokumenty, které si absolutně nemůžu dovolit ztratit; na to je potřeba záloha jinam, ideálně i malá UPS (na Alze od 1 350 Kč).
• Žádný hotový ekosystém. Synology nabízí vlastní mobilní aplikace, automatickou synchronizaci a vzdálený přístup. OMV tohle umí přes pluginy a dodatečnou konfiguraci, ale není to „tři kliky a hotovo“.
• Rozšiřitelnost má strop. Nativně se do T630 vejdou dva M.2 SATA disky. Další úložiště lze připojit přes USB, ale není to ideální řešení pro hlavní datový disk. Komunitní teorie o čtyřech interních discích jsou spíš výsledkem různých adaptérů a kompromisů než standardní vlastností tohoto modelu.

Pro koho to dává smysl

Pokud máte doma rozházené soubory na třech discích, pouštíte filmy z flash disku zastrčeného v televizi a občas přemýšlíte, kde vlastně máte fotky z dovolené, přesně pro vás takové řešení může být. Nepotřebujete být linuxový administrátor. Stačí být typ člověka, který si umí složit počítač a nevzdá se po první slepé uličce v BIOSu.

Za necelé dva tisíce korun a jedno odpoledne jsem získal jednu knihovnu souborů přístupnou z každého zařízení v bytě. Roční provoz mě vyjde zhruba na cenu dvou kávových kapslí měsíčně. Nelituji, že jsem si NAS pořídil. Lituji těch let, kdy jsem si myslel, že to za to nestojí.